Již od dětství jsem měl blízký vztah ke včelaření díky mému dědovi, který se včelaření věnoval od roku 1962. Tehdy si na zahradu před domem pořídil první dva úly. Jelikož bylo v té době trendem kočovat za snůškou, resp. přibližovat včely k zemědělským plodinám pro zvýšení výnosů, vyrobil si kočovnou maringotku pro deset včelstev. Radost z úspěšného chovu na sebe nenechala dlouho čekat. Děda konstruuje druhý kočovný vůz pro více než dvacet včelstev, který pak po léta převáží na různá stanoviště, podle aktuální polohy zdrojů snůšky. Éru svého včelaření však musel v roce 2013 ukončit. Zdravotní problémy mu již nedovolovaly nadále provozovat tento krásný a ušlechtilý koníček. Jelikož jsem ale nechtěl, aby v naší rodině včelaření zaniklo, rozhodl jsem se na dědův chov navázat a pokračovat tak v rodinné tradici.
Nyní včelaříme v severní části Konické vrchoviny a máme stabilně okolo deseti včelstev. Teprve čas ukáže, jakým směrem se bude ubírat naše cesta…
Včely chováme na stanovišti bohatém na rozmanitou snůšku. V poklidném prostředí lesů, luk a zahrad se naskýtá pestrých zdrojů nektaru i pylu.
V předjaří, kdy na mnoha místech ještě zůstávají zbytky sněhu, uskutečňují včely první prolety. Na blízkých mezích navštěvují vrby, kde sbírají první nektar a pyl, nezbytné složky pro tvorbu krmné kašičky určené pro výživu nových včel. Na jaře rozkvétají pampelišky, ovocné stromy v zahradách a později i řepka olejka. Převážně z těchto květů pak včelař získává první, květový med.
Poptávku nektaru v časném létě hojně pokrývají nedaleká pole svazenky nebo jetele, ale i zahradní a lesní květy bobulovitého ovoce a rozmanité luční kvítí.
V plném létě pak rozkvétají nektarodárné lípy a při vhodných podmínkách je možné pozorovat i medovici (lepkavé listy) na listnatých i jehličnatých stromech. Medovici produkují mšice, které sají šťávu ze stromů. Její přebytek ale bez užitku vylučují. Tato lepkavá směs velmi láká včely, které ji hojně sbírají a jejím zahuštěním pak vzniká tolik žádaný lesní med. Příchod medovice ovšem hlásí konec sezóny.
Nyní je potřeba včelstva zazimovat – nahradit odebraný med a doplnit nedostatečné zásoby do množství dostatečného pro bezproblémové přezimování. Jelikož se snažíme přiblížit přirozenému životu včel, necháváme včelám dostatek medu pro bezproblémové přezimování. Z důvodu obsahu výživných látek v medu je zimování na cukru méně vhodné. Včely zimované na medných zásobách jsou vitálnější a mají lepší rozvoj. Je to podobné, jako bychom my lidé byli celou zimu pouze o chlebu a vodě…
Hlavním nepřítelem včel je z lidského pohledu Kleštík včelí (Varroa destructor) který se množí na plodu včel. Kleštík parazituje na vyvíjejících se včelích kuklách a často bývá přenašečem nejrůznějších viróz. Včely oslabené virózami pak žijí kratší dobu a jsou méně výkonné, což se v důsledku projeví na kondici celého včelstva. Již přes třicet let se včelaři snaží s kleštíkem bojovat a včely „léčit“. V České republice je toto léčení prováděno převážně vícečetnou aplikací malých dávek pesticidů. Tyto pesticidy však zůstávají v úlech, ukládají se do včelích těl, vosku a medu. Existuje ale také alternativní cesta a právě pro ni jsme se rozhodli. Jelikož žijeme v době, kdy se bez pesticidů neobejdou konvenční zemědělci a téměř žádný zahrádkář, používáme pro boj s kleštíkem převážně zootechnické zásahy – tvorbu oddělků a odstraňování včelího plodu, na kterém se kleštík množí. Pokud začne být invaze kleštíka neúnosná, vkládáme do úlů odparné desky s kyselinou mravenčí, jejíž výpary většinu kleštíků zahubí. Včelám samozřejmě aplikace kyseliny také neprospívá a zkracuje jejich délku života, ovšem škody způsobené přemnožením tohoto parazita by byly daleko větší. Kyselina mravenčí se přirozeně vyskytuje v ovoci a v tělech živočichů. Oproti syntetickým pesticidům nezanechává v medu a vosku rezidua, jelikož se po čase rozkládá na oxid uhlíku a vodu.
